"Jsme přesvědčeni, že kulturní centra jsou srdcem našich komunit, kde se setkávají lidé různých věkových a sociálních skupin, aby prožili inspirující zážitky a smysluplně strávili volný čas,“ popisuje důvod svého vzniku Asociace kulturních center Dagmar Bednáriková. O poslání nové asociace, potřebách síťování a vítání dalších členů jsme si povídali s její předsedkyní.

Dagmar Bednáriková, foto Vojtěch Brtnický.

Co bylo hlavním impulsem ke vzniku Asociace kulturních center?

Měla jsem tento záměr už delší dobu, ale dlouho se mi nedařilo najít další aktivní „činovníky“ – ředitele a zástupce dalších „kulturáků“, kteří by se do vzniku asociace zapojili. V jednu chvíli se však na mne obrátili s žádostí o konzultaci kolegové z blízké městské části, kteří potřebovali poradit s transformací právní subjektivity svého kulturního domu. Začali jsme širší diskusi o kulturních domech, a abychom měli k dispozici více názorů, svolali jsme do Radotína spřátelené ředitele. A tak se v červnu 2023 uskutečnilo první setkání ředitelů, které stálo u vzniku asociace. Domluvili jsme se, že se opět sejdeme, připravíme podklady k vytvoření stanov a založíme spolek. V říjnu jsme se pak sešli v Ostravě (v domě kultury Poklad), kde jsme si odhlasovali vše, co je potřeba k založení spolku. V listopadu pak došlo k jeho oficiálnímu zápisu. 

Jak dlouho jsi o založení asociace přemýšlela, proč jsi chtěla kulturní domy propojit? 

Spojení podobně zaměřených organizací je důležité pro společný postup v prosazování společných myšlenek, zájmů, pro advokacii. To se samozřejmě ukázalo především v době covidové pandemie. Já osobně jsem však o vzniku Asociace kulturních domů přemýšlela hodně dlouho. Už na DAMU jsem napsala diplomku na téma kulturních center, v rámci doktorského studia na JAMU jsem pokračovala ve výzkumu a svou disertační práci jsem opět těmto centrům věnovala. Vycházela jsem především ze své zkušenosti s vedením své domovské organizace, pražského kulturního domu Mlejn, kde působím již 17 let. Díky zapojení KD Mlejn do mezinárodní sítě vím, že spolupráce funguje a že je možné využívat jejích benefitů. 

Kolik máte v tuto chvíli členů a kolik byste chtěli do budoucna členů získat? 

V tuto chvíli máme 37 členských organizací. Při založení asociace nás bylo 24 a samozřejmě rádi přivítáme další členy. Zájemci o členství se mohou přihlásit i prostřednictvím našich webových stránek.

Do konce roku bychom se chtěli dostat k padesátce. Určitě nebudeme žádné zájemce odmítat, nicméně v případě velkého zájmu to spíše bude o organizaci, funkčnosti a efektivitě. Jak jsme se o tom již bavili, nabízí se regionální upořádání asociace či rozdělení do pracovních skupin třeba i podle velikosti členských organizací. Aby bylo vzájemné sdílení přínosné, nemá smysl, aby se na začátku spolu bavili zástupci obrovského centra vlastnícího hotel a malého kulturáčku, který je součástí obce a ani přesně neví, jaký má obrat. Nicméně sdílení zkušeností je důležité pro všechny. V Praze jsme v loňském roce zaznamenali dva extrémní případy.  Na jedné straně došlo ke zrušení příspěvkové organizace Praha 14 kulturní a její převedení pod obec jako organizační složku, což je podle mne tragický příklad. Na straně druhé máme skvělý příklad v Radotíně na Praze 16, kde organizační složku obce transformovali na zapsaný ústav. 

Máte stanovenou definici kulturního centra či kulturního domu a nastavili jste si kritéria pro vstup do asociace? 

V tuhle chvíli jsme stanovili, že kulturním centrem či kulturním domem je pro nás organizace, která provozuje budovu (prostor), ve které se nabízí kulturní program pro veřejnost. Je to výrazně spojené s existencí budovy, tedy fyzickou infrastrukturou. V ČR existuje i mnoho agentur a dalších organizací, které nemají budovu, ale pro své aktivity si prostory pronajímají. Tyto organizace se nemohou stát členy AKCe. Ale organizace, které jsou příspěvkovými organizacemi města
a např. své prostory teprve budují, se členy stát mohou. Provoz budovy je specifickou záležitostí kulturních center, které je z našeho pohledu určující. 

Jinak provozní a právní formy kulturních center jsou velmi různorodé, pohybují se v širokém spektru, takže nyní při mapování naší vznikající členské základny řešíme, jaké stanovíme kategorie a skupiny center podle zaměření tak, aby si členové mohli vzájemně pomáhat. Nabízí se regionální členění, které jsme zvolili jako první krok, tedy aby se primárně setkávali zástupci center daného regionu. Potom řešíme náplně činnosti, protože některá centra provozují např. i informační centra, jsou spojená s destinační agenturou nebo spadají pod odbor cestovního ruchu, jiná centra mají pod sebou galerie či muzea, spravují různorodá zařízení, jako jsou kina, knihovny apod. Mnohá centra mají více provozů, které jsou více či méně dotované (ekonomicky na tom některé části mohou být hůře než zařízení nabízející jenom placený program pro veřejnost). Záleží samozřejmě i na velikosti budov, sálů a tím pádem i energetické a provozní náročnosti.

Pokud to shrneme, tak typů kulturních center je velké množství, ať jde o právní formu, či typ poskytujících služeb pro veřejnost. Jedná se však většinou o organizace podporované městem? 

Ano. Nyní se opravdu jeví, že největší počet center jsou příspěvkové organizace zřizované obcemi nebo městskými částmi. Potom existují i centra, která jsou přímo organizačními složkami obcí, jsou de facto jejich součástí a pracovníci, kteří je řídí
a mají na starosti kulturní program, jsou přímo zaměstnanci obecních a městských úřadů, což je z mého pohledu nejproblematičtější způsob provozování. A pak máme neziskové organizace typu o. p. s., zapsaných ústavů, spolků, případně
i OSVČ, které provozují určitý vlastní nebo pronajatý fyzický prostor.

Setkání AKCe v Ostravě. Foto archiv Dagmar Bednárikové.

Zapojila se AKCe již i do nějakých dalších sítí v ČR? A jaký je rozdíl mezi vaší asociací a Novou sítí? 

AKCe se stala členem Mezinárodního divadelního ústavu (ITI).  Rozdíl mezi námi a Novou sítí je především v tom, že Nová síť poskytuje poradenství kulturním aktérům a podporuje rozvoj programové nabídky v regionech. Nová síť se charakterizuje jako servisní organizace, která poskytuje servis v rámci projektů, grantových řízení apod. Má v rámci svých členů společné projekty a podporuje koloběh a uvádění některých konkrétních představení v regionech. Jako konkrétní projekt Nové sítě lze uvést festival Malá inventura, kde jsou uváděna představení, která jsou de facto nabízena k uvedení v regionech. Takové projekty naše asociace v plánu nemá. Pokud jde o poradenství, chceme se zaměřit především na provozní záležitosti týkající se správy budov, techniky, technologie nebo např. i bezpečnosti.  Ale určitě budeme s Novou sítí v partnerství a můžeme spolupracovat  například  v oblasti programování.  

Víte, kolik kulturních center v ČR existuje? 

V České republice je 6250 obcí a téměř v každé z nich se nějaký „kulturní“ prostor nacházel. Dalo by se proto předpokládat, že v minulosti existovalo zhruba 6000 budov, z nichž mnohé byly vybudovány v minulém režimu, například díky akcím Z. Nicméně mnohé z nich už dnes nefungují, protože stavebně nebyly kvalitní, některé se zbouraly a jiné byly vráceny v restituci. Mnohé prostory jsou dnes využívány jako prodejny koberců, aut, tržnice apod.

Krajské úřady jsou s mapováním teprve na začátku. Kraje obecně mapují stav celé oblasti KKP, tedy kulturní infrastruktury, ale proces ještě není ukončen, situace se neustále vyvíjí a přesná čísla je těžké odhadnout.  Navíc to, co podle výše uvedené definice označujeme jako kulturní centrum, se ve skutečnosti skrývá pod velkým množstvím názvů, mezi které patří spolkový dům, měšťanský dům, měšťanská beseda, divadlo. Např. divadlo, které je budovou bez souboru, je de facto stagiona, bylo sice vybudované a pojmenované za účelem provozování divadelních představení, ale dnes podle mě neexistuje už ani jedno z nich, které by nenabízelo i jiný než jen divadelní program. To znamená, že z našeho pohledu je kulturním centrem, protože tam pracují dvě až pět osob, které zajišťují i koncerty a další akce pro danou komunitu. A navíc dané prostory a organizace v čase vznikají, zanikají a transformují se, takže se asi nikdy nedobereme přesného finálního počtu relevantních subjektů. Nicméně pokud jde o objekty, lze odhadnout, že by jich mohla stále existovat asi polovina. 

Pokud jde o organizace, podle statistických dat, která shromažďuje Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), v roce 2022 fungovalo v ČR 599 kulturních organizací  typu kulturních domů. Nicméně statistické zjišťování NIPOS není zdaleka přesné, protože kulturní centra se ve statistice monitorují pouze v rámci tzv. kulturně vzdělávací činnosti. Reálně jich tedy podle naší definice bude mnohem více.  Na lepším mapování kulturních center v současné době s NIPOS pracujeme. 

Zmínily jsme mezinárodní zkušenosti. Jaké sítě kulturních center existují v zahraničí na národních úrovních a do kterých nadnárodních by se vzniklá asociace ráda zapojila? 

V Evropě existují všude buď celostátní, nebo regionální sítě kulturních center, které spolu nějakým způsobem komunikují. Hodně rozšířená je tato praxe v severských zemích. Např. Dánsko má několik sítí, v Belgii existují regionální sítě, stejně jako ve Francii. Většina evropských zemí má celostátní, národní sítě, které se sdružují v Evropské síti kulturních center (European network of culture centers — ENCC) se sídlem v Bruselu. U nás žádná národní ani regionální síť neexistovala, takže jsme se před 6 lety jako KD Mlejn do ENCC zapojili individuálně jako první český člen. Kromě nás jsou nyní členy i další tři centra z ČR. Na začátku června se konala valná hromada ENCC v Rize v Lotyšsku, kde jsem byla zvolena do devítičlenného výboru této asociace. O vstupu naší AKCe do ENCC budeme hlasovat v říjnu na naší valné hromadě. Vedle ENCC ještě na evropské úrovni existuje síť Trans Halles Europe, která je velmi aktivní a pořádá mnoho společných projektů, nicméně to je platforma pro nezávislá kulturní centra, kde zřizované organizace nemohou žádat o plné členství. Každopádně i tam se mohou jiné typy organizací zapojit jako přidružení členové.  

Jaká by podle tebe měla být role kulturních center? 

Základní rolí kulturních center je fungovat jako místo pro setkávání a kontakt s živým uměním, kulturou. K tomu samozřejmě patří i aktivity vyloženě komunitního charakteru typu tradičních oslav. Pro mne jsou oba typy akcí stejně významné. Kulturní centra by měla zajišťovat právo na přístup k živému umění a tuto svoji roli by se měla snažit co nejvíce naplňovat. Je důležité nabízet občanům kulturní program, který přivezeme na dané místo, i když je drahý a vybrané vstupné ho nedokáže zaplatit. Je známo, že existují velké bariéry v přístupu ke kultuře pro lidi v regionech. Když jsou lidé mladí, tak si ještě tzv. za kulturou vyjedou, ale později přichází nedostatek času i financí. Mít možnost zažít kvalitní kulturní a umělecký zážitek je nedocenitelné. Samozřejmě se můžeme dlouze bavit o kvalitě a mít na ni různé názory, ale je to záležitost vzdělanosti
a informovanosti dramaturgů a vedoucích pracovníků, kteří zajišťují program, aby si věděli rady s programovou nabídkou. 

Se zajištěním kvalitního programu souvisí jistě i otázka ekonomického fungování center. Existují nějaké požadavky ze strany zřizovatelů, např. na výši procenta jejich finanční soběstačnosti? 

Podle mé zkušenosti žádná pravidla nejsou. Myslím si, že pro politiky je velmi těžké takový požadavek stanovit. V praxi to nikdo moc neřeší, zřizovatelé většinou vyčlení na provoz kulturního centra nějaké prostředky a správci jsou pak povinni s těmito prostředky hospodařit. Neplatí to však úplně všude, někdy zřizovatelé tlačí na ekonomickou výkonnost; v těchto případech je to pak na manažerech, aby zdůvodnili a spočítali náklady na provoz svých center a přizpůsobili výpočtům
i programovou nabídku.  V této oblasti je také co zlepšovat, vedoucí pracovníci totiž často nemají ekonomickou odbornost,
a i když mají k ruce ekonoma, musí obhajovat své rozpočty před svými zřizovateli. V praxi tak závisí fungování zřizovaných center především na konkrétních vztazích s politiky a úředníky. 

Co tedy dnes nejvíce trápí kulturní centra a v čem jim může asociace pomoci? 

V rámci setkání členů jsme v únoru tohoto roku vytvořili ve spolupráci s organizací OnPlan, konkrétně s Olgou Škochovou, pro asociaci strategický plán. Zorganizovali jsme kulaté stoly a hledali jsme odpovědi na otázky, co členy nejvíce zajímá, jaká jsou jejich očekávání a jakou podporu od asociace by nejvíce přivítali. Hodně vysoko se umístila potřeba vzdělávání. I když bylo
i díky Národnímu plánu obnovy hodně nabídek vzdělávacích kurzů pro oblast kultury, v oblasti kulturního managementu jsou tyto kurzy  hodně obecné a nejsou specificky zaměřené na potřeby pracovníků kulturních center. Za další prioritu členové asociace považují sestavování programů a právní poradenství týkající se např. uzavírání smluv. A na zdaleka ne posledním místě se umístila infrastruktura, tedy investice včetně technického a technologického vybavení prostor. Když se dnes staví nová budova, nepočítá se úplně s tím, že za několik let bude potřeba obnovit technologie, které sice vydrží 15–20 let, ale dnes jde vývoj hodně rychle dopředu. A samozřejmě sem spadá i otázka energické náročnosti a celkové udržitelnosti staveb. Rekonstrukce kulturních staveb a prostor většinou řeší investiční odbor daného místa, který má sice velkou zkušenost s výstavbou a renovacemi všech možných zařízení, nicméně kulturní dům či divadlo většinou řeší jen jednou za život. Stává se, že se při stavbách nepřemýšlí o jejich budoucím využití a náplni, stavba se ukončí a provozovatel pak řeší spoustu provozních a technických problémů, ale investiční akce je ukončená a nelze dělat větší úpravy. I zde proto vnímám prostor pro advokacii asociace, která by se mohla do procesu zapojit a konzultovat tyto záležitosti. 

Setkání AKCe v Radotíně, foto Vojtěch Brtnický.

Máte tedy asociace ambici do budoucna do těchto procesů metodicky zasahovat, připravovat pro zřizovatele podklady, manuály, aby se tyto chyby neopakovaly? Budete např. usilovat o podmínku vypisování architektonických soutěží pro nové stavby? 

Byli bychom rádi, kdyby se vypisovaly architektonické soutěže a rádi bychom dostali do povědomí to, aby již na začátku byl znám budoucí provozovatel: A pokud se stavba nebo rekonstrukce připravuje pro stávající tým, pak se musí tento tým od začátku účastnit řízení a investor i architekt s ním musejí konzultovat stavební, technické a provozní záležitosti. Samostatnou kapitolou jsou také výběrová řízení na provozovatele, resp. vedoucí pracovníky kulturních center. Rádi bychom usilovali
o větší transparentnost a nastavení obecných pravidel, aby se upozadily politické vlivy a manipulace.  Nicméně výběr manažerů pro kulturní centra je složitý. Na tuto pozici není dostatek vhodných kandidátů. Když nastoupí multifunkční manažer do byznysu, bude mít nejméně třikrát vyšší odměnu. Jít do oblasti kultury vyžaduje zapálení pro obor a také ochotu pracovat v regionu, mimo velká centra. Členové výběrových komisí jsou si vědomi nedostatku vhodných adeptů, často do funkcí jmenují uchazeče, o kterém dopředu vědí, že funkci nemůže zvládnout, nicméně jmenování upřednostní před zrušením výběrových řízení. A pak daný člověk může na pozici působit velmi dlouhou dobu, protože pro tyto pozice obvykle nejsou stanoveny časové mandáty. To, že se z pozic ředitelů v některých případech stávají odkladiště pro určité osoby, je realita. Tito lidé pak samotnou práci nějak vykonávají, ale nemají např. přehled o všech svých povinnostech. Když se podívám na server justice, snadno zjistím, kolik příspěvkových organizací v kultuře neplní povinnosti při zveřejňování povinných údajů. Protože ale pro neplnění povinností nejsou nastaveny kontrolní mechanismy ani sankce, tak je to poměrně běžné.  Koneckonců příspěvkové organizace vzniklé do roku 2001 nemusí být zapsané v obchodním rejstříku, takže ty se ve veřejně přístupných databázích ani neobjevují. Podle identifikačního čísla organizace (IČO) se sice dá zjistit, že existují, ale jinak se
o nich nedozvíme vůbec nic, i když hospodaří s veřejnými financemi. S cílem zajistit větší transparentnost bychom chtěli apelovat na zveřejňování údajů ve Sbírce listin, protože je důležité být transparentní pro veřejnost.

Co tedy kromě již zmíněného sdílení a lobbingu týkajících se témat vzdělávání, programace/dramaturgie, infrastruktury a vyjednávání se zřizovateli můžete ještě členům AKCe nabídnout? Můžeš zmínit nějaký konkrétní příklad, do kterého jste jako asociace zasahovali? 

Pro nejbližší dobu máme připravený první on-line diskusní seminář na téma sestavování programu a dramaturgie. Dále připravujeme dotazník týkající se informací o členské základně a infrastruktuře. Nejprve potřebujeme získat dostatek informací, abychom mohli naplánovat konkrétní akce a postupy.  Co se týká ad hoc záležitostí, tak mohu uvést případ, do kterého jsme nedávno vstoupili. Ředitelka kulturního centra, které je členem asociace, dala nedávno pod tlakem vedení města výpověď. Asociace k dané situaci vydala stanovisko, které se dostalo dokonce i do médií.  Takže i k podobným kauzám bychom se chtěli do budoucna vyjadřovat. Rádi bychom rozpoutali širší diskusi na téma zásahů do vedení kulturních organizací, protože ze strany zřizovatelů se jich děje mnohem více než třeba v případě zřizovaných školních či zdravotnických zařízení. Takže proč by kultura měla být víc zasažená názory jednotlivých politiků či dalších důležitých osob oproti jiným sektorům? To souvisí také s absencí kulturní politiky v regionech a obcích. Pokud tyto strategické dokumenty neexistují, není o co se opřít.

Jaké vás čekají nejbližší akce? 

4. října 2024 chystáme u nás v KD Mlejn valnou hromadu. Do té doby proběhne řada další neveřejných setkání. Patřilo mezi ně  i nedávné setkání s kulturní komisí Asociace krajů. Tato setkání považujeme za důležitá, protože bychom rádi navázali spolupráci právě se stranou zřizovatelů. V současné době probíhají také tzv. Snídaně ředitelů v jednotlivých regionech. Pro tento model jsme zvolili funkci ambasadorů, kteří organizaci akcí mají v daných místech na starosti. Nicméně nemáme obsazené ještě všechny kraje. Možná formální krajská struktura není ideální, zjistili jsme, že se jisté spádové oblasti vytvářejí spontánně.

Jak to vidíte s udržitelností asociace, především co se týká finančních prostředků na vybudování kanceláře a koordinaci aktivit? Budou členské organizace platit příspěvky? 

Placení členských příspěvků jsme si odhlasovali hned na začátku. Mnoho organizací již má zkušenost se začleněním do jiných sítí a platforem, např. provozovatelé kin, muzejníci či knihovníci, kteří jsou zvyklí platit příspěvky, takže s tímto nebyl žádný problém. Nejprve jsme zajistiti a zaplatili webové stránky, na kterých se ještě pracuje, protože by měla být k dispozici
i databáze členů, která umožní vyhledávat relevantní partnery ke spolupráci apod. Myslím si, že půjdeme podobnou cestou jako Asociace nezávislých divadel, potřebujeme externího spolupracovníka – koordinátora, který se bude starat o rozesílání pošty, plnění webu, šíření informací atd. A uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Zajistit pozici koordinátora potřebujeme, protože není v silách nikoho ze zapojených ředitelů, kteří jsou členy Rady AKCe, vykonávat ještě i tuto práci pravidelně a delší dobu. 

Co otázka statistiky a spolupráce s Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu (NIPOS)? 

S NIPOSem jsme v úzkém kontaktu, protože dotazníky, které se používají pro sběr dat, jsou podle nás poněkud zastaralé.  Výkaz, který vyplňují kulturní centra, se jmenuje výkaz o zájmové činnosti. Společně se snažíme najít cestu, aby výkazy měly větší výpovědní hodnotu a dokázaly zjistit relevantní data o výkonu kulturních center. Těšíme se a doufáme, že výkaz za rok 2026 již bude vypadat úplně jinak. Nicméně bude nutné udělat v tomto směru ještě spoustu práce.

Odkazy: Asociace kulturních center, Mezinárodní divadelní ústav (ITI), Nová síť, Malá inventura,  Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), European network of culture centers - ENCC,  Trans Halles Europe.

Čtěte dál /