Kreativita patří k nejžádanějším dovednostem na trhu práce, ve školách pomáhá inkluzi, zájmu dětí o vzdělávání a posiluje demokratický dialog. Postupy kreativního vzdělávání lze naplňovat i online, jak ukázal nedávný Festival umění a kreativity (FUK), jehož cílem bylo představit kreativní vzdělávání laické i odborné veřejnosti. Co nám FUK ukázal a jak se kreativnímu vzdělávání daří bojovat o svou pozici ve vzdělávacím systému?

Už skoro rok funguje škola online. Má to své výhody i nevýhody. Sice se zvyšuje digitální gramotnost dětí i učitelů, ale trpí sociální kontakty. Distanční výuka přinesla úvahy o kvalitě vzdělávání obecně a v zrcadle onlinu se odhalují limity stávajícího školského systému. Příspěvkem do diskuse byl i nedávný první ročník Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání (FUK), který se obracel na učitele, školy, děti a širokou veřejnost. FUK pořádalo Centrum současného umění DOX se Společností pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV). Veřejnosti se formou diskusí a workshopů představily osobnosti, iniciativy a organizace zabývající se kreativním vzděláváním (KV).

„Rok 2020 kvůli pandemii odsunul umění a kulturu na vedlejší kolej, na druhou stranu však ukázal, že je třeba kreativně reagovat na nečekané problémy, nacházet nová řešení, rychle se adaptovat a umět myslet kriticky. Vzdělávání uměním a spolupráce škol s kulturním a uměleckým sektorem je jednou z efektivních cest, jak děti na výzvy dnešního světa připravit. Název FUK odkazuje na současný stav školství, který nám není lhostejný. Nové trendy (nejen ve vzdělávání) stojí na rozvoji kompetencí uplatnitelných v 21. století a jemných dovednostech (soft skills), které zastřešují kreativita a kritické myšlení,“ popisují své motivace pořadatelé festivalu.

Pozitivní motivace především

Festival FUK přinesl pestrý program. Sestával z diskusí s odborníky, novináři i veřejností (Paradox: Kreativní vzdělávání v době covidové; Paradox: Hlas dětí ve vzdělávání, diskuse o aktivitách platformy uMĚNÍM, o níž si můžete přečíst zde). Gros festivalu však tvořily zážitkové workshopy pro veřejnost, školy a školní skupiny s cílem ukázat, jak jinak se dá dnes učit. Účastníci workshopů se stali aktivními tvůrci, architekty, designéry, tvůrci počítačových her, tanečníky, performery a dalšími. Zjistili, co má tanec společného s fyzikou, jak skládat elektronickou hudbu, jak posilovat demokracii a jak porozumět designu v digitálním prostředí, a mnoho dalšího. KV je velmi široký pojem a metody a techniky odvozené od uměleckých oborů jsou různé. Lze je realizovat offline, ve škole formou mezipředmětového projektového učení nebo i mimo školu, v kulturních institucích. A jak prokázal FUK, jde ho úspěšně zažít i online. „Během osmnácti festivalových dnů se uskutečnilo 76 online programů – 33 programů pro veřejnost a 43 programů pro školní skupiny. V závěrečné tiskové zprávě je uvedeno, že seminářů, workshopů, rodinných dílen, performancí a diskusí se zúčastnilo bezmála 1 700 diváků. Katarína Kalivodová, ředitelka Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání, k tomu dodává: „Festival potvrdil, že o naše stěžejní témata, jako jsou participace a hlas dětí, designový proces ve vzdělávání a kreativní myšlení, je veřejný zájem. Což mě osobně velmi těší a zároveň motivuje k tomu, jít v těchto oblastech do větší hloubky. Myslím, že se nám FUKem podařilo rozkrýt potenciál kreativního učení a také organizací, které ho do českého vzdělávacího prostředídlouhodobě a neúnavně přinášejí.“

Společenská poptávka roste

Doposud se o kreativním vzdělávání referovalo formou diskusí a konferencí v odborných kruzích se snahou oslovit zřizovatele škol a příslušná ministerstva, jako třeba konference Kreativní města vzdělávají uměním (2019) nebo Střed zájmu: Umění a škola (2018). Kreativní vzdělávání má bohužel nevděčnou pozici, protože spadá pod Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) i Ministerstvo kultury. To může být také důvodem, proč se nedaří prosadit systémové změny ve školství, kde by KV bylo uznáno jako plnohodnotný přístup. Apelovat na zřizovatele a politiky, aby se metodiky kreativního vzdělávání dostaly do osnov vzdělávacích programů, je ale pouze jednou stranou mince. „Po kreativním vzdělávání musí vzniknout společenská poptávka,“ uvědomuje si Katarína Kalivodová. A proto vznikl i FUK. Byla to první intervence s cílem oslovit širokou veřejnost, a jak zhodnocení napovídá, očekávání organizátorů se naplnilo a akce byla úspěšná.

Kreativní vzdělávání není trend

Kreativnímu vzdělávání je už i u nás dán prostor napříč republikou, jen není řízeno „shora“, jak by si jeho zastánci představovali, ale vyvěrá ze svépomocných aktivit škol a organizací. Ačkoli se na MŠMT nyní formuje Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, jejímž cílem je modernizovat náš vzdělávací systém, bohužel to nevypadá, že by se KV stalo klíčovou součástí této modernizace. V Česku je ale mnoho škol a měst, které této vzdělávací metodice věří. Příkladná je v tomto platforma Jihlava vzdělává kulturou, kterou finančně podporuje magistrát města. Za školy zmiňme ZŠ na Strossmayerově náměstí v Praze, jejíž vedení usiluje, aby škola jako celek přešla na projektovou zážitkovou výuku. „Protože kreativní vzdělávání není zakázané, tak je povolené a relevantní. Nevidím důvod, proč by měl žák při výuce sedět, kreativní vzdělávání je o projektovém, mezipředmětovém učení, je tvůrčí, komunikativní a zábavné a rozvíjí kritické myšlení, spolupráci, kompetence anticipační a systémové,“ popisuje svoje zkušenosti učitel Marcel Gabriel ze ZŠ na Strossmayerově náměstí, zapojené do programu Kreativní partnerství, který vede SPKV již řadu let. Málokdo totiž ví, že školy si mohou svobodně vybrat, jakou metodou se budou jejich žáci učit, a to, že se většinou učí klasicky, frontální výukou, je spíše z lenosti, nechuti ke změnám, než že by to MŠMT nařizovalo.

Kreativní vzdělávání má i české kořeny

Kreativní vzdělávání bychom neměli vnímat jen jako import ze zahraničí. Jde o dávno objevené historické principy, o které v učení usiloval už Jan Amos Komenský. Jaroslav Anděl, kurátor a pedagog, upozornil na paradox, kdy se Komenský bere jako učitel národů a školský systém se k němu stále vztahuje, ačkoli podle jeho principů, které jsou tak podobné KV, se vlastně vůbec neučí. Anděl tak nepřímo vyzval zástupce organizací, že je třeba PR vést i tímto směrem, protože by na tuto naši národní ikonu mohly média a veřejnost slyšet. Rovněž uvedl, že participace dětí, jež tvoří základ KV a je předpokladem demokracie, taky není nová věc a je důležité si připomínat historické souvislosti. Sice to byly výjimky, ale samosprávné školy existovaly už před více než sto lety a například v historii Jedličkova ústavu děti rozhodovaly o mnoha věcech. „Za první republiky kvetla spolková činnost, středoškolské sjezdy fungovaly dříve jako dnes a studentstvo bylo emancipované. Není to nic nového, ani regionálně,“ doplnil Anděla v diskusi Petr Franc, člen předsednictva České středoškolské unie.

Kreativní vzdělávání je dostupné všem

Na diskusích se často řešilo to, aby KV nebylo jen „nice to have“, ale „must have“, tedy aby se kreativní učení nebralo jako bonus, zábava za odměnu po výuce, ale aby školy cítily, že je tato metodika velmi užitečná pro výuku a rozvoj žákovských kompetencí a připravenost na 21. století. Jaroslav Anděl opakovaně zdůrazňoval, že náš školský systém v tomto směru selhává, jak ukazují mezinárodní srovnání vyplývající z šetření Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). „Kreativitou můžeme globálně konkurovat. Je nutná pro to, aby si děti zaměstnání nehledaly, ale vytvářely a aby byly připraveny na změny na trhu práce,“ uvedl Petr Peřinka, projektový manažer Kreativní Prahy. Rodičové se v diskusích ptali, kdo tedy má a může kreativně učit, ať už jde o výuku v rámci základního vzdělávání, nebo v mimoškolních aktivitách. K tomu, aby školy kreativně učily, mohou samozřejmě využít organizací, které se tomu věnují (viz platforma uMĚNÍM), ale ne nutně. Jak zmínila umělkyně Eva Jiřička, která pracuje se seniory: „Může to učit kdokoli, nemusí být umělec.“ Kreativita je schopnost, kterou nejsou obdařeni jen umělci. „Je to jednoduché, můžete si s dětmi prostě jen hrát, poslouchejte, co vám říkají,“ doporučila rodičům Tereza Dobiášová, zakladatelka dětského muzea UUUL.

Začarovaný kruh

Jak ale vytvořit vyšší společenskou poptávku? Jak vyvolat to, aby rodiče chtěli KV pro své děti, aby tlačili na školy a chtěli víc? Jak vyvolat zájem médií, když se někteří novináři ohánějí tím, že o KV nepíší, protože není společenská poptávka, jak zaznělo na jedné z diskusí? Stačí pro popularizaci tématu festival FUK, který snad za rok bude naživo? Nebo co dalšího by zastánci KV, sdruženi v platformě uMĚNÍM, měli dělat a jak by měli komunikovat? A pomůže v PR i Jan Amos Komenský? Je tu mnoho dalších otázek, které by klidně mohly vést k promyšlené strategii komunikace s veřejností.

Nicméně zaostření na PR je jedna věc, druhou je obecné přijímání a vztah veřejnosti k umění a umělcům. Podoby a výrazové prostředky současného umění jsou pro širokou veřejnost často nesrozumitelné. Otázky zpřístupnění umění si kladou muzea, galerie a další kulturní instituce. Problémy s nepochopením také přicházejí, když se řeší umění ve veřejném prostoru, a celkově se zástupcům umělecké obce (jako např. Spolku Skutek) zatím moc nedaří jasně vysvětlit, o co současným, a často příliš sofistikovaným, uměleckým aktivitám jde. „Mnoho umělců si netroufá učit. Ve výuce je třeba se napojit na žáky, zatímco umělec je spíš napojen na sebe,“ uvedla umělkyně Eva Jiřička a nepřímo tak poukázala na empatii jako předpoklad pro kreativní výuku. Umělci ve vzdělávání a současné umění jsou dva paralelní světy, jeden je o spolupráci a naslouchání, druhý o kreativitě a originalitě jedince. Jeden má jasnou a čitelnou podobu, jak ukazují příklady dobré praxe z KV, druhý je zvláštně neproniknutelný. To samozřejmě není nic proti ničemu, nicméně bychom si měli uvědomit, že pokud se PR v kreativním vzdělávání v prvé řadě opírá o pojem umění (jak ostatně napovídá i název platformy uMĚNÍM), nemusí to být pro veřejnost a média dostatečně přesvědčivé a srozumitelné. Přitom nejde jen o výtvarné umělecké techniky, ale o rozmanité kreativní obory – architekturu, tanec, hudbu, design a další nevyjímaje.

Foto: DOX – fuk.education
Iniciativa věnovaná kreativnímu vzdělávání a učení pokračuje i nadále. Na stránkách fuk.education najdou zájemci nabídku workshopů pro školní skupiny, archiv diskusí i seznam organizací, které se této tematice dlouhodobě věnují. Druhý ročník Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání je plánován na únor 2022.

Čtěte dál/