Živá místa / Placemaking vol. 1

Potřebujete zlepšit kvalitu veřejného prostoru ve vašem městě, obci, ulici? Hosté
a hostky nejedné letošní konference nabízejí příklady, jak na to, a my posloucháme. Na základě mezinárodní události Placemaking Week přinášíme intro do konceptu, který mění vztahy k veřejnému prostoru, místům, ve kterých chceme trávit čas. Kreativní Placemaking je přístup, který staví na roli umění a kultury jako klíčových hybatelů změn a rozvoje komunit a může fungovat kdekoli. Co potřebujete vědět, pokud chcete být placemakerem?

Foto: archiv webu Placemaking.Education.

Instalace uměleckého díla do veřejného prostoru, proměna opuštěného objektu na kulturní centrum, pop-up kavárna, komunitní zahrada, farmářský trh, redesign dětského hřiště, festival nebo veřejná Wi-Fi zóna, to vše a mnohem více lze uvádět jako příklad placemakingu. Rozdíl mezi „obecným“ placemakingem a kreativním placemakingem spočívá především v roli umění a kultury a v metodách, které využívají. Oba přístupy sdílejí společný cíl – oživení a zlepšení kvality veřejných míst –, ale kreativní placemaking jde dál tím, že explicitně zahrnuje kreativní a umělecké prvky jako klíčové nástroje změny. 

Koncept kreativního placemakingu popsala ve stejnojmenné publikaci Ann Markusen v roce 2010 (dále jen placemaking, do češtiny se nepřekládá), ve kterém autorka popisuje, jak umění a kultura mohou být strategickými nástroji pro revitalizaci měst a komunit. Tento dokument se stal základem pro širší chápání kreativního placemakingu, kdy kreativní aktivity slouží jako katalyzátor pro ekonomický, sociální a kulturní rozvoj. Autorka popisuje jeho základní pilíř jako partnerství veřejného, soukromého a občanského sektoru, čímž se strategicky formuje fyzický a sociální charakter sousedství, města nebo regionu,
a to vše prostřednictvím uměleckých a kulturních aktivit. Placemaking oživuje veřejné a soukromé prostory, zlepšuje životaschopnost místního podnikání, zlepšuje veřejné bezpečí a svádí různé lidi dohromady, aby inspirovali a nechali se inspirovat. Placemaking skrze kulturu a umění přispívá k posílení kulturního a komunitního života, nabízí komunitě identitu. Nejedná se přitom jen o fyzickou infrastrukturu, ale i události (tedy programování a event management, např. festivalů),
a nejen o veřejný prostor, ale i vnitřní „hardware“. Kultura a umění pak představují nástroje, nebo lépe řečeno „software“, díky kterému se z prostoru (space) stává místo (place).  

Koncept není žádnou novinkou, tříbí se od 60. let 20. století například v práci urbanistů jako Jane Jacobsové a William H. Whytea, kteří prosazovali myšlenky oživování městských prostor skrze komunitní aktivity a místní kulturu. Koncept je již dobře rozvinutý v zemích severní Ameriky, zejména v Kanadě (viz organizace STEPS, Canadien CED [Community Economic Development] Network, nebo Canada's Placemaking Community) a v USA (National Endowment for the Arts, American Planning Association nebo Smart Growth America). Na úrovni Evropy figuruje v této oblasti důležitý aktér: Placemaking Europe, což je networkingová organizace, která propojuje odborníky z praxe, akademiky, komunitní leadery, aktér(k)y
z komerčního sektoru i tvůrce politik napříč oblastí placemakingu. Network sdružuje také 10 partnerských měst, mezi nimi Rotterdam, Helsinki, Budapest 8th District Józsefváros, Bergen nebo Famalicao. Zastoupení českých měst v síti – zatím – chybí. 

S úmyslem aplikovat více konceptů placemakingu v českém kontextu přichází brněnský Institut dočasného využití z.ú. Archipop, který za tímto účelem pořádá 24.–25. října 2024 konferenci v Brně. O této události podáme zprávu v rámci rozhovoru s hlavní pořadatelkou konference, Marií Jojou.

Právě evropský network Placemaking Europe byl pořadatelem každoroční konference Placemaking Week. Jejího pátého zářijového ročníku se zúčastnilo 715 architektů/tek, urbanistů/tek, zástupců/kyň městských municipalit z odborů kultury, participace, sportu, životního prostředí nebo také zdraví (ano, takový odbor má například nizozemský Hague nebo Amsterdam), odborníků a odbornic v oblasti strategického plánování, konzultantů/ek, studentů/ek a výzkumníků/ic. Osazenstvo bylo více než 50 národností, přičemž 250 z nich aktivně přispělo do některého ze 170 bodů programu. Místo konání konference Placemaking Week se každý rok volí na základě open-callu, kam se mohou města hlásit s ročním předstihem. Letos padla volba na Rotterdam. V každém průvodci je město titulované jako dynamické a kreativní, má
v kontextu placemakingu co nabídnout: moderní architektura vybudovaná po druhé světové válce, za které bylo historické centrum města téměř zcela vybombardováno, obklopuje opečovávaný veřejný prostor (auta parkující převážně pod zemí jeho rozkvět jedině podporují) s odvážnými intervencemi: bazén s umělými vlnami umožňující surfování v samém centru města, nebo náměstí Schouwburgplein před Theater Zuidplein pokryté pestrobarevným umělým trávníkem. Ikonickým příkladem úspěšného placemakingu v Rotterdamu je pěší lávka Luchtsingel v Rotterdamu realizovaná architektonickým studiem ZUS, která propojuje několik městských částí a je částečně financovaná prostřednictvím crowdfundingu. Učebnicovým příkladem je také areál Keilekwartier, centrum kreativních průmyslů, designu, umění a inovací v bývalé průmyslové zóně, který poskytl centrální zázemí konferenci. 

Nejedná se však pouze o infrastrukturu města Rotterdamu, ve všech programových blocích konference byli zastoupeni občané Rotterdamu s bohatým know-how a cennými zkušenostmi.     

Hacknout město

Placemaking zohledňuje holistický pohled na město, které chápe jako pole, na němž se potkávají a (ideálně) vyrovnávají síly
a kde je naplňována prostorová spravedlnost (spacial justice). Jedná se o ambici zlepšovat kvalitu života lidí ve městě jak jednotlivě, tak kolektivně, nyní i v budoucnu, způsobem, který je sociálně spravedlivý. To znamená stav, kdy všechny skupiny obyvatel mají rovný přístup k výhodám a příležitostem, které poskytuje městský prostor, ale také kdy občané mají stejné příležitosti a práva podílet se na rozhodování o rozvoji svého města. Jinými slovy placemaking vytváří bezpečná, zdravá, inkluzivní a oblíbená města a místa v nich skrze participaci občanů. Vsazením klíčové složky „občané“ do svého středu vyrovnává mocenské pozice na rovině developer-město. Placemakeři v tomto schématu představují prostředníky mezi městy, developery a komunitami. V ideálním světě by tedy byli placemakeři postradatelní, resp. jejich agenda a expertíza by byla integrální součástí městského a kulturního plánování. Zatím bohužel není, a tak placemaking tvoří de facto hnutí – většinově reprezentované na konferenci – představující transformativní sílu vedoucí nejen k fyzické proměně měst, ale i k mentálnímu posunu, jak se vztahujeme (ke svým) městům.  

Ze své podstaty není placemakingu bez aktivního občanského zapojení. Dává hlas těm, kteří jsou (nebo budou) reálnými uživateli prostoru. Dává jim nástroje jak „hacknout město“, aby na něj měli reálný vliv. Placemaking je proto o porozumění místním komunitám, jejich „hrdinům a hrdinkám“ coby nositelům a nositelkám superschopností, jak bylo s nadsázkou na konferenci poznamenáno. Za takové superschopnosti lze například považovat kolektivní inteligenci, znalost prostředí, odolnost, akceschopnost nebo spolupráci na dosahování cílů. Přičemž komunita je zde chápána především jako geografická komunita, definována na základě sdíleného fyzického prostoru, například města nebo čtvrti. A protože každý chce někam patřit, „placemaking lidem umožňuje cítit se doma a věřit, že tady budou i dalších 20 let,“ zaznělo v jednom z panelů. Jinou kategorii pak tvoří vlastník pozemku či nemovitosti a jeho vůle svěřit spoluzodpovědnost nebo spoluvlastnictví (ownership) těm, kteří místo reálně užívají (insideři).

Jak se z prostoru stává místo?

Municipality jsou pro placemaking klíčovými spojenci. Placemaking municipalitám připomíná, že na řešení problémů ve městě nemusí být nebo nejsou sami. Zdrojem pro město mohou být právě komunity, o které musí město cílevědomě pečovat. Když už se někde komunita tvoří nebo funguje, neměla by to municipalita pouze registrovat, ale povzbudit ji, poskytnout jí zázemí a podporu. Násobně se jí to vrátí. Placemaking je ostatně někdy označován jako „citizen making“, protože ze společných zážitků a zkušeností v daném místě krystalizují komunity. Jedná se o předivo vztahů, se kterými nelze příliš kalkulovat, dopředu je předjímat, plánovat, pakliže jejich základem je osobní interakce a charakteristikou nahodilost
a spontánnost. Na straně občanů je možné rozvíjet imaginaci, vůdčí dovednosti (leadership), odolnost v rámci odolávání krizím a „přípravy“ na neznámou budoucnost a nakonec akceschopnost. Na straně municipalit je pak nezbytná vůle, komunikační dovednost a otevřenost vůči potřebám a podnětům ze strany komunity: „shora podpořit nebo iniciovat procesy zdola." V tomto kontextu se hodí připomenout koncept kreativní byrokracie, který se snaží v Česku rozvíjet například Česko.Digital prostřednictvím festivalu Kreativní byrokracie. 

Budování důvěry a hledání řešení bude vždy výzvou co do různosti perspektiv („vidět očima druhých“), zájmů, potřeb, očekávání, preferencí atp. všech stran. Žádá si úsilí hledat společný jazyk a ochotu přerámovat zažité terminologie založené na ekonomii a marketingu, ze kterých pocházejí slova jako cílová skupina (target), výstup (output) atp., které automaticky vytvářejí psychologické bariéry. Zásadní (systémovou) proměnu však představuje potřeba multidisciplinární spolupráce, které lze dosáhnout jedině překonáním resortismu
a izolovanosti jednotlivých částí systému, které nekomunikují nebo nespolupracují navzájem (silos efekt).

Pěší lávka Luchtsingel v Rotterdamu realizovaná architektonickým studiem ZUS. Foto: archiv webu archdaily.com.

Za důležitou kvalitu je v placemakingu považována multifunkcionalita. Konkrétně koncept Freda Kenta „Síla deseti“ („Power of 10“) vychází z myšlenky, že velká veřejná prostranství musí nabízet nejméně 10 různých aktivit nebo důvodů, proč v nich trávíme čas. Tedy aby nabízela různorodé příležitosti k interakci a zapojení. Podobné nároky by podle přítomných expertů a expertek měla splňovat dokonce i dětská hřiště navržena tak, aby podporovala hru, interakci a fyzické aktivity pro lidi všech generací. Placemaking je inovativní v chápání města v kontextu jeho vlivu na zdraví občanů. Údajně 80 % zdravotních faktorů nemá vazbu na klinickou léčbu. Jsou to sociální vazby, fyzické prostředí, kvalita a dostupnost služeb, životní styl a další faktory, které ovlivňují zdraví a pohodu občanů.

Plán prostoru Hal 5 v belgiickém Leuven. Hal 5 je kulturní a kreativní prostor, který se nachází v bývalé budově průmyslového areálu. Hal 5 slouží jako centrum pro různé kulturní akce, umělecké projekty, trhy a setkání. Foto: archiv Hal 5.

Na konferenci se debatovala i rizika spojená s place-washingem, kdy se pod pláštíkem placemakingu provádí samoúčelný městský marketing, nebo dochází k pouze symbolické participaci občanů bez reálné možnosti ovlivnit výsledek (tokenizace). Rizikem může být také převzetí (kooptace) kontroly nebo vlivu developerem, nebo v dlouhodobé perspektivě gentrifikace určitých lokalit způsobená ignorováním nejrůznějších sociálních dopadů. A to například i když placemaking v dobré víře, avšak nežádoucím způsobem nahrazuje původní živé hodnotné vztahy novými, zdánlivě hodnotnějšími. Dalším artikulovaným nešvarem placemakingu je podpora centralizace, kdy se často soustředí na centra měst, která mnohdy disponují většími zdroji a primární pozorností. Mají to mladá města (například ta budovaná až po válce, jako třeba Rotterdam) s aplikací placemakingu snažší než ta historická města svázaná regulacemi památkové ochrany a omezovaná preservatismem úředníků? Je z podobných důvodů snazší aplikovat placemaking v brownfieldech než v centrech měst, která jsou přísně strukturovaná politikami a koncepcemi? Volnější pravidla, menší dohled stakeholderů, tedy svobodnější manévrovací prostor, určitě vytváří příznivější podmínky pro kreativitu, tedy i aplikaci proměn a změn. Podle Guillermo Bernala (ředitele Fundación Placemaking México a člena představenstva PlacemakingX) však placemaking přesahuje rámec vybudovaného prostředí. Je také formován sociálními, kulturními, ekonomickými a environmentálními faktory. Historická města mají podle Bernala jedinečné zdroje, jakými je právě bohaté komunitní dědictví, které může podpořit placemaking v tomto širším kontextu. Fyzické prostředí je jen jedním aspektem a nemělo by být tím jediným, na co se zaměřit.

Jak budovat dobře fungující město? 

Tradiční přístupy k urbanismu se opírají o pomalý a dlouhodobý vývoj měst, což ilustruje výrok Camilla Sitteho, rakouského architekta a urbanisty z 19. století: „Pokud chcete postavit fungující město, založte univerzitu a čekejte 500 let.“ Pointa placemakingu ale spíše spočívá v představě o dynamickém a lidsky orientovaném přístupu, který je blízký Janu Gehlovi, dánskému architektovi, urbanistovi a průkopníkovi plánování měst zaměřených na lidi. Ne náhodou má také placemaking úzkou souvislost s urbanistickým konceptem 15minutového města (urbanistický koncept, který představuje ideál města, ve kterém lze během 15minutové chůze, jízdy na kole nebo za využití veřejné dopravy dosáhnout většiny věcí denní potřeby
a služeb včetně práce, vzdělávání, nakupování, zdravotní péče atd., a to z jakéhokoliv místa ve městě). Ten do sebe placemaking přirozeně integroval. 

Placemaking má vlastní pojmy jako „taktický urbanismus“, „městská akupunktura“ nebo „dočasné využití“, které mohou mít ve výsledku pozitivní dopad na rozvoj celého města. Právě proto musí municipality dbát na podporu malých, dočasných
a nákladově efektivních („lighter, quicker, cheaper“) intervencí, které mohou vést k trvalým zlepšením v městském prostoru. Měřítko města vyžaduje jistou dynamičnost, lidé zkrátka po určitém čase potřebují změnu. Cílem je umožnit komunitám realizovat změny, které jsou přístupné a proveditelné bez nutnosti dlouhých schvalovacích procesů a velkých investic.

Z logiky věci nelze žádný úspěšný příklad placemakingu snadno replikovat, protože by se nezakládal na své podstatě: místních specifikách. Neexistuje tedy kuchařka, jak na placemaking. Máme „pouze“ principy, nástroje a pravidla, která můžeme vzít do úvahy, příklady, kterými se můžeme inspirovat. Expertka na kreativní rozvoj měst Rinske Brand 
z rotterdamské BRAND The Urban Agency představila na konferenci svou novou knihu ,Heart, Head, Hands – Guide for Citymakers‘ – bohužel zatím dostupnou jen v nizozemštině – obsahující celkem 15 příkladů úspěšného placemakingu. Do publikace zahrnula například Tramkade v Den Bosch, MuseumsQuartier ve Vídni, Center Rog v Lublani, Werkspoorkwartier
v Utrechtu, Holzmarkt25 v Berlíně, Nyma Makerspace v Nijmegenu nebo Hal5 v belgické Lovani. Kniha zároveň představuje model pro rozvoj měst založený na kultuře. „Pokud se už nechceme spokojit s tím, že přicházíme s dočasnými řešeními, musíme změnit pravidla hry,“ prohlásila autorka. 

Za jedno takové pravidlo lze považovat reformu financování. Systém zaměřený na krátkodobý zisk je třeba reformovat a začít se orientovat na dlouhodobý rámec („slow money“ nebo „patient capital“). Pokud chceme dosáhnout systémových změn, „musíme mnohem lépe rozumět financím. Aby nás lidé brali vážně, musíme měřit společenskou hodnotu a počítat návratnost,“ poznamenal Charles Landry v příspěvku shrnujícím konferenci.

Foto z konference Placemaking Week Europe 2024, která proběhla v září 2024 v Rotterdamu. Foto: archiv Placemaking Europe.

Kreativní placemaking lze považovat za ideologický koncept. Hájí hodnoty jako komunitní angažovanost a participace, udržitelnost, kultura a umění, důraz na diverzitu, inovace a experimentování, a především  kolektivní zájem, což jsou hodnoty, které lze převážně chápat jako progresivní. Na druhou stranu některé aspekty mají konzervativní prvky, jako je ochrana kulturního dědictví, důraz na stabilitu a kontinuitu, komunitní soudržnost, respekt k místním potřebám, podpora místních podnikatelů a další. Na konferenci zazněla výzva podporovat chápání konceptu jako společenského „tmele“
a pomyslného mostu mezi nesourodými aktéry, a to na základě budování soudržných komunit a uchovávání kulturního bohatství. Nelze však ignorovat, že jde také o politicky rámovaný koncept, jehož úspěch může záviset na schopnosti navigovat složité politické prostředí a vyvažovat různé zájmy a priority. Faktory jako financování nebo politika rozvoje
a plánování představují systémová řešení, která jsou tvořena rozhodnutími a tato rozhodnutí tvoří decision-makeři, na které je potřeba (za)působit. Na to konto zazněl směrem k placemakerům apel: „Abychom mohli dělat, co děláme, musíme být mocní.“ Na tuto větu nemáme přesný překlad, pod výrazem „mocní“ si ale pro naše prostředí představujeme více těch, kteří dokáží vstupovat do lokálních zastupitelstev s potřebou tvořit živá místa, zapojovat se či vyjadřovat z pozice občana, souseda, podporovat silné komunity a iniciativy odspoda, vést proaktivně dialog a prosazovat vize u těch, kteří jim dokáží zajistit podporu a zázemí z politických křesel. 

Odkazy: Placemaking Europe, Placemaking Brno.

Inspirace a tipy: 

The Place Man (2024) - 19 minutový dokumentární snímek, který zkoumá kořeny hnutí placemakingu skrze život Freda Kenta, jenž zasvětil svůj život vytváření veřejných prostor pro lidi.

Park(ing) Day je globální, veřejný, participativní projekt, ve kterém lidé po celém světě dočasně přetvářejí parkovací místa na veřejné prostory, aby prosazovali bezpečnější, zelenější a férovější ulice.

Fem Urban Atlas je iniciativa, která zkoumá a hledá řešení genderové prostorové rovnosti ve městech.