Skupina dobrovolníků vdechla nový život kulturní památce, obilnímu skladišti v Jihlavě. Silo většině místních dlouho připomínalo squat a jeho poslání brali s rezervou. Postupně se do něj ale naučili chodit. Z důvodu výstavby nové silnice bude komunitní projekt letos na podzim měnit podobu a není jisté, zda se udrží na stejném místě, nebo najde nové útočiště. Komunita čítající asi padesát členů ale pokračuje dál.

Pohled na současný areál Sila Jihlavy, foto archiv Silo Jihlava.

Budova bývalého obilního skladiště je jednou z památkově chráněných památek ve městě proslaveném historií těžení stříbra nebo Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů, který v Jihlavě probíhá od roku 1997. Silo se na seznam chráněných staveb dostalo především díky střeše s lomenými oblouky, která budově dominuje. Před rokem a půl převzala budovu do správy nově založená komunita, spolek tehdy čítající 9 členů. Komentovaná prohlídka při spuštění nového provozu budovy původně z roku 1928 přilákala nejpočetnější skupinu prvních návštěvníků Sila, které zajímala především jeho historie. Od té doby dům skrytý před pozorností většiny Jihlavanů za stromy parku Legionářů ožil multižánrovým programem. Spolek začal pořádat koncerty, letní kino, dílny, zřídil komunitní zahrádku a nalákal nové návštěvníky především z generace středoškoláků. Vzhledem ke zchátralému stavu budovy není interiér zkolaudovaný, program tak probíhá v blízkém okolí budovy, případně na nákladové rampě, a ze stejného důvodu se zaměřuje na letní sezonu. 

„Chceme dělat aktivní kulturu, propojovat, vytvářet prostor pro lidi, aby mohli pořádat vlastní akce – zapojovat je tak, aby kulturu sami tvořili, ne aby ji jen konzumovali,“ říká Zdeněk, jeden z členů tzv. užšího kruhu. „Jde nám o zvelebení prostoru kolem kulturní památky,“ dodává Hanka, která má v Silu na starosti PR. 

Teď se ale Silo, které vlastní soukromý majitel, blíží ke zlomovému momentu. Budova projde zásadní proměnou. Z budovy, kterou jako dům na okraji centra vnímal málokdo, se stane dům vedle silnice, která bude spojovat hlavní vlakové a nové autobusové nádraží s městským vlakovým nádražím. Během výstavby Centrálního dopravního terminálu (CDT) na místě městského nádraží dojde k přestavbě, která uvolní prostor k výstavbě nové silnice mezi CDT a kruhovým objezdem na Havlíčkově ulici. Samotná budova Sila zůstane stát, přijde ale o kus vlakové rampy a také o přilehlý pozemek, který komunita využívá pro pořádání akcí.  „Jestli budeme pokračovat na Chlumové 35 nebo na jiném místě, to se ještě uvidí. Silo nekončí, komunitu nechceme ztratit. Šicí dílna a zkušebna v interiéru budou pro komunitu dále v provozu. Pro veřejnost jsme se rozhodli hledat nové místo, jednou z variant jsou pop up akce. Jestli se nám podaří najít místo, kam bychom se přesunuli nebo které by fungovalo paralelně se stávajícím, to se ještě ukáže,“ uvádí Hanka. Aktuální provoz v podobě, v jaké fungoval dosud, nicméně ukončí v září akcí Knihlava - festival dobrého čtiva, pořádané ve spolupráci s A2. V rámci seriálu Živá místa jsme navštívili Silo na jednu večerní a jednu odpolední akci.

Průmyslová smrt v obilním skladišti

Je krásný letní den, okolo sedmé hodiny večerní a začíná zlatá hodinka. Okolí bývalého obilního skladiště zaplnila asi stovka lidí, věkově se pohybují od dvacetileté mládeže po zasloužilé milovníky punku a hardcore hudby a v barvě oblečení převažuje černá. Začíná Grindec na Sile. Koncert kapel Člověk v plísni z Trutnova a Lupus z Tábora doplňují dvě místní kapely – Průmyslová smrt a Øblast a odehrává se v zadní části areálu. Končí ve 22 hodin. „Takové místo v Jihlavě chybělo,“ říká Kamil, návštěvník koncertu, který nevěřil tomu, že Silo přežije rok. Co by se se Silem mělo stát dál? „Chtělo by to někoho, aby tu utopil spoustu milionů, ale zároveň by to pak nebyl takový punk. Všechno tady vzniká samovolně. Je to víc o té komunitě než
o byznysu.“ 

Budovu si Silo pronajímá od majitele, agro společnosti, za 6 tisíc korun měsíčně (plus energie). „Skutečné náklady na provoz jsou vyšší,“ popisuje Zdeněk finanční podmínky na provoz nízkoprahového projektu. „A výdělek investujeme do pořádání akcí, oprav budovy a nákupu materiálů.“ Všichni členové pracují na programu na dobrovolné bázi a v současnosti jich je celkem deset. Fungují v horizontálním systému řízení a klíčová témata probírají na schůzkách přibližně jednou do měsíce. Zároveň do pořádání akcí přibírají další externí členy – kdokoli z Jihlavanů má možnost v prostoru pořádat vlastní akce a využít k tomu techniku a supervizi týmu Sila. 

„Nevyhovující vnitřní prostory jsou velký problém Sila,“ vysvětluje Zdeněk. „Kdybychom je měli, můžeme je poskytovat za úplatu. Zároveň zájem o pořádání akcí ze strany jihlavských spolků a organizací je. Na rozdíl od jiných podobných projektů si ale nedovolujeme pořádat akce v interiéru, který není k tomuto účelu zkolaudovaný,“ doplňuje. Na intenzitě tak nabírá letní program, na který v letošním roce dokonce spolek získal finanční podporu města – 180 600 Kč z dotace Kultura, 30 000 Kč
z programu Zdravé město a k tomu navíc 75 000 Kč od Nadace Via, Fond Kaufland. Akce se konají před budovou, za ní nebo
v plechové hale v zadní části. V tomto prostoru se odehrává například letní keramická dílna, kterou navštěvuji v rámci sobotního odpoledního programu. Jedna z účastnic dojíždí na kurz z Telče vzdálené přes 30 km, kde by podobný prostor
i program hledala jen těžko. Obdobnou zkušenost i důvod popisují ale i další účastnice kurzu, které žijí v Jihlavě. Keramický kurz hledaly dlouho, ale cenou ani délkou trvání se tomuto žádný nevyrovná. Původní rozpaky z rozpadlého stavu budovy překonaly a teď se těší ze společné činnosti. Skupinu doplňují dva mladí muži, kteří na Silu navštěvují vedle keramiky také komunitní zahrádku a deskové hry. Sobotní program doplňuje dílna zaměřená na dospělé i děti zároveň. Děti tvoří loutky
z papíru a rodiče nebo dospělí vyrábějí vlastní sandály pod vedením organizátorky z užšího kruhu Sila, Símy.

Většina programu probíhá venku na pozemku okolo památkově chráněné budovy. Před budovou se nachází stánek
s občerstvením, v zadní části plechová hala, která poskytuje alespoň omezený prostor pro zastřešení akcí. Interiér budovy není možné pro zchátralý stav využívat. Foto Petra Fujdlová. 

Otevřené všem – propojování jako princip komunity

Že žádné podobné místo v Jihlavě neexistuje, potvrzuje Kateřina z vnitřního kruhu Sila, která se do rodné Jihlavy vrátila
z Prahy v době covidu. „Silo je nízkoprahové, otevřené všem a takové místo v Jihlavě není. Ve srovnání s multižánrovým prostorem Diod nemůžeme konkurovat technikou a zázemím, resp. interiérovými prostorami, umožňujeme ale realizaci akcím, které by na podobné podmínky finančně nedosáhly.“ Konkurenci tak jejich projektu nevnímá. Nejblíže je zmiňovaný Diod, multižánrový prostor prezentující především divadlo a tanec, který vznikl v Jihlavě z původně přestavěného kina. Následoval tak rekonstrukci kina Dukla. Kulturní mapa Jihlavy se nedávno rozšířila i o Stříbrný dům, který na dolním Masarykově náměstí nabízí pod jednou střechou čajovnu, prostor pro jógu nebo Centrum dokumentárního filmu.

Co vše pro kulturní aktéry Silo nabízí? Jednak je to možnost přihlásit se do organizace a sám si v prostoru uspořádat vlastní akci. Vedle prostor a techniky, kterou mohou využít, dostanou supervizi, konzultace a podporu hlavního týmu Sila. „Na začátku to bylo tak, že se každý chopil toho, co bylo potřeba. A potom u toho buď zůstal, nebo jsme si to předali. A navzájem si pomáháme podle možností. Je na každém, kolik energie má a kolik do toho chce dát. Máme pracovní skupiny zaměřené na PR, na finance, některá skupina řeší praktické věci, jako je údržba budovy, produkční skupina, zvukaři… Ideální je, když  je v každé pracovní skupině jeden člověk z vnitřního kruhu,“ popisuje Fero, který se věnuje technické stránce akcí a jeho žena Tereza se spolupodílí na programech pro děti. U koncertu Grindec je garantem. Spolupořadatelem je člen širší komunity, ale přál si garanta z vnitřního kruhu.

Kateřina upozorňuje na fakt, že lidi starší generace přitáhla architektura budovy. Místní mají podle většinového názoru vnitřního kruhu k Silu dobrý vztah. Ke konfliktům, například s obyvateli žijícími v blízkých domech, takřka nedochází. Silo se
v případě večerních akcí snaží o zajištění výjimky z rušení nočního klidu, případně hledají jiné alternativy zmírnění hlukové zátěže pro obyvatele žijící v okolí – například směřování repráku mimo obytné domy. Postupně si tak na nový život v okolí obilního skladiště zvykly starší generace žijící i v bezprostředním okolí a nad rámec střední a starší generace zajímající se
o historii a architekturu postupně přibyli i návštěvníci z generace dopívajících. „Baví mě, jak se podařilo získat mladší generaci, studenty,“ doplňuje radost ze zapojení mladých Zdeněk. Jednou z úspěšných akcí z poslední doby byl program iniciovaný a uspořádaný studenty Gymnázia Jihlava. Silo jej financovalo díky grantu Léto na Sile, který se jim podařilo získat od Města Jihlava.

Silo zapojuje i další síly z tzv. širšího kruhu. Jednou z nich je uskupení Food Not Bombs, které dlouhodobě podporuje lidi na ulici tím, že pro ně vaří. V Sile našli útočiště. Matýsek spolu s dcerou Emou se také účastní koncertu. Provádí mě po interiéru, kam smím vstoupit jen s pověřenou osobou. Nádherné prostory přímo vybízejí ke vzniku uměleckých ateliérů. Byty, ve kterých žila obsluha obilního skladiště, si zachovaly svůj dobový ráz, je tu vidět i starší nábytek. Hlavní horní část pod lomenými oblouky má poetické kouzlo, které vyzývá k fotografování nejen portrétů. Dříve než její provoz ukončil covid, budova sloužila Laser Game, přízemí je tedy přestavěné a obsahuje kuchyňku a sociální zázemí.

O investici do budovy a její rekonstrukci se organizátoři Sila pokoušeli. „Našli jsme si mecenáše, který byl ochotný pro nás budovu koupit, dokonce začala i vyjednání s majiteli o ceně,“ popisuje Zdeněk. „Nicméně majitelé se rozhodli s prodejem budovy počkat po dokončení nové silnice. Dá se předpokládat, že cena budovy díky ní vzroste.“ O osudech Sila vypráví
s překvapivou lehkostí a neztrácí optimismus. Aktuálně navázalo Silo spolupráci se Střední školou stavební v Jihlavě, studenti pro ně nakreslili současný stav budovy, díky čemuž mají další krok k rekolaudaci. Jak se spolku vůbec dostala budova do péče? O získání budovy do správy vedle dalších lidí dlouho usiloval Stanislav Kašík, dnes již bývalý člen. „Nejprve bylo místo
a teprve potom vznikal tým, to na tom bylo náročné,“ vzpomíná Hanka. „Pokud by se do toho někdo pouštěl, doporučila bych spíše obrácený postup – na druhou stranu záměr komunitního a kulturního centra nás spojil, rychle jsme společně stanovili vizi
i misi, nemuseli jsme čekat, až se najde místo.“

Pohled na střechu s lomenými oblouky. Foto archiv Silo Jihlava. 

Dobrovolník neznamená amatér

Jak se skupina dala dohromady a kde vzali odvahu pustit se do tak odvážného projektu? Většinově potvrzují to, co se
u projektů mimo centra opakuje – zakládají je často lidé navracející se do svého rodného města po studiu nebo práci ve větších městech nebo i v zahraničí. V menším městě, ke kterému mají osobní vztah, jim podobné aktivity chybí a chtějí sami přispět do kulturního ruchu města a nabídnout mladé generaci to, co jim samotným v jejich věku chybělo, nebo to, co vnímají, že městu chybí teď.

Jak ses k tomu dostal? ptám se Fera. „Náhodou, asi jako všichni,“ směje se. „Po neúspěšném prvním pokusu o pronájem budovy se podařilo Standovi získat od majitelů dobrozdání k užívání budovy jako kulturního centra. Potom obvolal všechny, co znal. Sešli jsme se na takové větší schůzi, někteří zůstali, někteří se připojí jen příležitostně nebo podporují Silo na dálku,“ doplňuje Fero začátky vzniku. „Takže to bylo tak, že byl jeden člověk, který tomu dal impuls. V rámci první sezony z toho zase vystoupil, protože má už  jiné aktivity.“

Zdeněk pochází z Jihlavy, kam se vrátil po pěti letech v zahraničí, mimo jiné v Indii, kde získal zkušenosti s budováním
a životem v komunitách. Momentálně pracuje v konzultační společnosti a provozuje jihlavské re-use centrum Útulek Věcí, které je se Silem propojené. „Když jsem se stěhovala z Prahy do Jihlavy, odkud jsem utekla po vyhoření, myslela jsem si, že tady nenajdu nové kamarády,“ říká Kateřina, která jinak pracuje jako PR na volné noze a komunita Sila pro ni byla novým motorem. Všichni jsou zapojeni na dobrovolné bázi, tedy nepobírají žádný honorář za svoji práci pro Silo. Je to živý organismus, počet členů vnitřního kruhu se mění. Síma je součástí projektu takřka od založení, oslovila ji zakládající skupina členů a na starost má finance a produkci. Její profesí za hranicemi Sila je divadelní produkce. „Jsem ráda, že místo v centru města můžeme využívat a oživovat, aniž by na to musely být drahé studie,“ uzavírá povídání a balí si věci, které přinesla na workshop výroby sandálů.

Silo Jihlava vzniklo v roce 2023 v prostorách kulturní památky, bývalého obilního skladu. Jeho misí je vytvářet v Jihlavě komunitu a prostor otevřený všem, kdo souzní s hodnotami komunity bez ohledu na věk a původ. Specifickou podobu zaoblené střechy tvoří lamelové krovy, díky kterým byla budova v roce 2019 prohlášena za kulturní památku, což zabránilo jejímu zboření. V roce 2024 se okolí Sila zásadně promění. Během výstavby Centrálního dopravního terminálu (CDT) na místě městského nádraží bude ukrojen kus vlakové rampy a část pozemku, které uvolní prostor k výstavbě nové silnice mezi CDT
a kruhovým objezdem na Havlíčkově ulici.

Odkazy: Silo Jihlava

Čtěte dál /