Detail kreativce

Greta právě oslavila osmé narozeniny, když doma ve Stockholmu sledovala, jak se odvíjejí události 11. září. V následujících měsících a letech sledovala svého krajana, diplomata Hanse Blixe, který se stal významným hráčem globální krize coby inspektor zbraní hromadného ničení pro OSN. Nyní, v jednadvacátém století plném válek, politických extrémů a klimatických katastrof, Greta osloví Blixe, jemuž je dnes 95 let, a ptá se ho, zda by jí nepomohl najít v tomto světě nějaký smysl. Je diplomacie vůbec ještě k něčemu dobrá? Nebo je Blix posledním z velkých vyjednavačů?

Kdybychom opustili naše města a rozhodli se vybudovat novou společnost podle svých představ, jak by asi vypadala? ... Švédské těžařské město Kiruna bylo založeno daleko za polárním kruhem na obřím ložisku železné rudy, a právě těžbou oceli po dlouhá léta přinášelo švédské vládě významný příjem. V důsledku těžby se však země pod městem začala propadat a městu samotnému hrozilo zhroucení. Za účelem zachování tohoto průmyslu se městská rada společně s příslušnou důlní společností rozhodla přesunout město a jeho občany o 3 kilometry dál na východ. K potenciální katastrofě město přistoupilo jako k výzvě a nové příležitosti. Nová Kiruna bude usilovat o ještě progresivnější, pokročilejší a lepší společnost. Ale je vůbec možné naplánovat si ideální svět? Na festivalech oceňovaný dokument režisérky Grety Stocklassy sleduje, jak na pozadí pohybujícího se města bojují obyvatelé Nové Kiruny své vlastní bitvy. Sledujeme učitele Tima, místního aktivistu bojujícího proti přesunu města, dospívající sámskou dívku Maju, která objevuje své kořeny a kulturní dědictví, stejně jako Abdalrahmana, dospívajícího chlapce z Jemenu, který přišel do města jako uprchlík a pomalu si uvědomuje, že potřebuje víc než jen razítko, aby se stal Švédem. Zdánlivě velmi odlišné postavy čelí stejným otázkám jako město, ve kterém žijí – všichni hledají své místo v budoucnosti. Vizuálně působivý film Kiruna je portrétem utopického a dystopického města, stejně jako tvrdá reflexe dnešní společnosti.

Humanitární pracovníci na vlastní pěst, Markéta Všelichová a Miroslav Farkas, byli v Turecku zadrženi v roce 2017 a následně odsouzeni k více než šesti letům vězení za spolupráci s kurdskými milicemi YPG, které jsou Tureckem považovány za teroristickou organizaci. Po čtyřech letech byli propuštěni zpět do ČR a začali ihned znovu pomáhat. Po narození první dcery Arian se jejich cesty ubírají rodinným směrem a na pomoc druhým už nezbývá tolik prostoru. Dříve byli zvyklí pro své ideály obětovat mnohé, často překračujíc hranice toho, co by byl běžný člověk ochotný udělat. Najdou způsob, jak skloubit rodinný život s jejich neúnavnou potřebou přinést světu záchranu?

Proč má tolik Čechů vlastní bazén a proč se pořád smějeme vtipům o frontách na banány? Dokumentární série nahlížející na současné Česko podle populární knihy Pavla Pospěcha. Události posledních měsíců obrátily na hlavu mnohé z toho, co víme, pocit dezorientace však není namístě. Společenské otřesy nám totiž také nabízí nové pohledy na svět kolem nás. Kniha Neznámá společnost od sociologa Pavla Pospěcha tyto perspektivy otevírá a ukazuje, jak je můžeme využít pro pochopení současné české společnosti. Vychází ze sociologických průzkumů, historických studií i filozofie a nebojí se klást si zdánlivě banální otázky a hledat na ně odpovědi na nečekaných místech. Proč má tolik Čechů vlastní bazén? Proč všichni toužíme po tom, být sami sebou? Proč si ještě pořád vyprávíme vtipy o frontách na banány? A proč se nedokážeme dohodnout na základních faktech o pandemii COVID-19?

Každý kolektiv či společenství má svá pravidla, zákony, stanovy. Jakým způsobem se ale rozhoduje o věcech, které se nachází mimo paragrafy, např. etika a morálka? Co se stane, když se lidé na jejich výkladu neshodnou? V alegorickém snímku čelí skautský oddíl morálnímu dilematu, které přesahuje hranice skautské hry.

Máma je. Máma žije. Na hrudi má zahojenou jizvu, nepovšimnete si jí, za ní je však srdce, které tluče. Kov naráží o kov. Mechanická aortální chlopeň nahradila již opotřebovanou. Srdce bije dál. Filmová báseň se dostala za povrch, otevřela kůži pomocí projekce. Ukázala proces, v němž byl znovu dán život.